Historie chaty Výrovka

Historie chaty na Výrovce sahá až k 18. století, kdy zde bylo postaveno jednoduché přístřeší honosně nazývané Hotel Výrovka. Rodina Steinerů, která prodejní přístřešek založila, přišla do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp v 16. století. Dříve než Výrovku vybudovali na dnes opuštěné a zalesněné enklávě na Pustém svahu Steinerovy boudy. První fotografie Hotelu na Výrovce pořídil na začátku 20. století manžel Anny Steinerové-Bönschové, Hans Bönsch.

Pro svoji polohu se přístřeší stalo vyhledávaným místem financů, což se rodině nelíbilo a na začátku 19. století bylo zbouráno. Později bylo přístřeší znovu postaveno, neboť na tomto strategickém místě chybělo. Nejprve v plátěném a později kamenném přístřešku prodávala kolemjdoucím občerstvení a suvenýry Marie Steinerová z Velké v Peci. Mezi suvenýry patřily například pohlednice a fialkový kámen. Fialkový kámen byl kámen porostlý řasou Trentepohlia iolithus (druh rodu Trentepohlia), za vlhka vonící.

V roce 1927 tu lyžařský odbor Svazu československých důstojníků vystavěl roubený horský hotel Výrovka a zároveň ve stejném stylu tehdejší Ministerstvo národní obrany vojenskou výcvikovou základnu. Dostala jméno Havlova bouda podle generála ženijního vojska, který stavbu prosadil. Když domovník 17. října 1946 rozehříval v garáži ohněm v koksovém koši zamrzlé pásové vozidlo, Havlova bouda vzplála. Hasiči z Pece se k požáru doslali rychle a podařilo se jim zachránit alespoň chodbou propojený hotel Výrovka. Ve stejný den na polské straně nad Velkým stavem za nejasných okolností vyhořela slavná a přepychová Bouda Prince Heinricha. Ještě dnes procházíte přes její zbytky při túře po Cestě přátelství. Hasiči se na Výrovku vrátili už za šestnáct týdnů. Kolemjdoucí lyžaři už jen stačili varovat lidi uvnitř, že jim hoří střecha nad hlavou. Hasiči kvůli nedostatku vody pouze vynesli několik předmětů z jídelny. Zásoby koksu potom hořely ještě několik týdnů.

Ze sousední kůlny vznikla provizorní, ale mnoho let velmi oblíbená útulna Výrovka, známá sněhovým přístupovým tunelem a pětadvacet let i obětavým boudařem Jurou Pochmanem. Původce požáru tehdy sice zatkli, ale po krátké době mladíka bez postihu propustili. Příběh boudaře Jana Dubna, který při požárech na Výrovce přišel o všechen majetek, dramaticky pokračoval na protější Liščí hoře. Novou Výrovku dostavěli až v roce 1991.

Mezi lety 1937 a 1938 se severně od chaty nacházela úhlová stanice vojenské nákladní lanové dráhy Pec pod Sněžkou - Luční hora, po které se v kleči zachovala prohlubeň.

V roce 1938 byla zřízena na Výrovce četnická stanice.

Současná stavba byla postavena v letech 1988 až 1990.